Věštba
Věz, nikdy nedosáhneš vyhojení
a sytá sousta žalujících vzpomínek
rozpíjíš obtěžkaným slanookem do ztracena.
Jalovou snahu nikdo neocení
prchavá vítězství, z nichž tryská zhoubný pramínek
to krev tvé krve vzklíčí a pak je bez udání potracena.
Vidím i procitnutí
zažehlé světlo v tobě
přijde však opožděně
než vzplane, budeš v hrobě.
A hrob tvůj nepokvete
ne déle než dvě léta
pak přijde konec bytí
šeroklid prázdnosvěta.
Báseň je součástí rozepsaného románu Proroctví.