Myšlenka vpletená do stovek šifer
rozmělní přístavy, hráze, sny boří
člověče, znal jsi jen jedno z mých niter
chytáš se plochých pravd, slepě jim věříš.

Člověče, zastav se, naslouchej v šerosvitu
chci ti jen říct, jsem bílá i černá
vždycky je temná půl - fragmenty nitrozpytu
světlo, tma, noc a den, děvka a věrná.

Příteli, tvrdíš, že znal jsi mě?
Nemyslím, marně se pokoušíš vyhrát
viděls mě, koukals však skrze mne
okusils pozlátko, dřeň chutná jinak.

Kolik z nás vystupuje inkognito...
Povšechně hořknem, věděl jsi to?