Nikdy jsem dost dobře nevěděla, jak odpovídat na otázky typu: Honem řekni, jaké tři věci by sis vzala s sebou na pustý ostrov. Schválně zdůrazňuju slovo honem. Všechny soutěže založené na pohotovosti a promtpní reakci odmala prohrávám na plné čáře.

Na jednu otázku z kategorie hypotetických dotazů bych ale uměla odpovědět zcela duchapřítomně. Pokud by se mě někdo zeptal, s kým bych chtěla jít na večeři a já mohla vybrat kohokoliv z širého spektra živých i zemřelých bytostí, vyhrkla bych bezmyšlenkovitě jedno jméno: Antoine de Saint-Exupéry.

Miluju jeho dokonale napsané knihy, hloubku myšlenek, nekonečné úvahy nad rámec běžnostarostí. Obdivuju jeho přístup k životu, přátelství, slabostem i selhání, k morálním hodnotám. Chtěla bych se ho zeptat na spoustu věcí… K takové večeři by pochopitelně nikdy nedošlo, i kdyby samotná čarodějka Melisandra zařídila jeho zmrtvýchvstání. Fronta by nejspíš byla nekonečná. To mi ale nebrání představovat si, jak by naše setkání vypadalo. Třeba když nemůžu usnout. A někdy, někdy se společně s Antoinem i pomodlím.

Neprosím o zázrak, Pane, nýbrž o sílu pro všední den.

Nauč mne umění malých kroků. Učiň mne důvtipným a vynalézavým, učiň mne jistým, abych si uměl správně rozdělit svůj čas.

Daruj mi jemný postřeh, abych pochopil, co je prvořadé a co druhořadé.

Prosím o sílu pro kázeň a míru, abych životem jen neproklouzával, ale abych si běh dne rozumně rozdělil, abych si všímal záblesků světla a výšin a tu a tam našel čas pro kulturní prožitek.

Dej mi poznat, že blouznění, ať o minulosti nebo budoucnosti, nepomáhá dál. Pomoz mi, abych to nejbližší činil co nejlépe a nynější chvíli poznal jako nejdůležitější.

Ochraň mě před naivní vírou, že v životě musí jít všechno hladce. Daruj mi střízlivé poznání, že těžkosti, porážky, neúspěchy a zvraty jsou samozřejmým doplňkem života, kterým rosteme a zrajeme.

Připomeň mi, že srdce často stávkuje proti rozumu. Pošli mi v pravou chvíli někoho, kdo má odvahu říci mi pravdu v lásce.

Dej mi denní chléb pro tělo a duši, projev tvé lásky, přátelskou ozvěnu a alespoň občas prožitek, že mne někdo potřebuje.

Vím, že se mnohé problémy vyřeší tím, že se nic nedělá, dej, abych uměl čekat.

Chtěl bych také tebe a jiné nechat vymluvit. Nejdůležitější věci člověk neříká sám sobě; jsou mu řečeny.

Víš, jak velice potřebuji přátelství. Dej, abych této nejkrásnější, nejobtížnější, nejriskantnější a nejjemnější věci života dorostl.

Propůjč mi nutné vnuknutí, abych ve správném okamžiku odevzdal balíček dobra, se slovy nebo bez nich, na správném místě.

Ochraňuj mne před strachem, že bych mohl promarnit život.

Nedávej mi, co si přeji, ale co potřebuji.

Nauč mne umění malých kroků.

ANTOINE DE-SAINT EXUPÉRY