Dnes nemám žádný výrazný problém s pletí. A jsem za to vděčná. Jako malá jsem mívala atopický ekzém téměř po celém těle, a tak dodnes, když vidím nějakého atopika, soucítím. Vím, jaké to je, drbat se a drásat kůži do masa. S drbáním přichází úleva. Po něm zůstává rozdrancovaná pleť, která křičí o pomoc…

Naštěstí moje kůže poslední roky trpěla jediným nedostatkem. Byla suchá a vrásky tak vesele přibývaly. Dlouhá léta jsem používala make-up. V dospívání o dva odstíny tmavší, abych vyvolala dojem opálení. Rozdíl mezi třeskutě bílým krkem a indiánským zbarvením obličeje jsem nevnímala, myslela jsem si o sobě, že jsem Ta, co vyrostla z ošklivého káčátka. Pro ostatní jsem spíš byla Ta, co může zpívat Ebony and Ivory úplně sama. Už jsem to, myslím, zmiňovala jednou. Jde o vtípek z Přátel. Kdo je sledoval nebo sleduje, ví…

Můj život se různě proměňoval, jednou dva kroky dopředu, jindy skok dozadu. Častěji dozadu. Ale to dnes zmiňovat nechci. Přišel důležitý milník. Potkala jsem svého muže, Martina.

„Proč používáš tu paštiku?!“ vrtěl hlavou nesčetněkrát. 

„Protože chci sjednotit barvu pleti!“ já na to.

Nechápavě na mě zíral.

„Takže to vyřešíš tím, že na sebe napatláš tunu nějaký srajdy? Víš co je nejhorší? Že si myslíš, bůhvíjak díky tomu nejsi hezčí. Ale nejsi! Vylezou ti vrásky. Nechci ti ani dát pusu, protože ji nedávám tobě, ale olizuju tu nechutnost.“

Teď jsem nerozuměla já. Snažím se, abych se mu líbila. Pečuju o sebe. Líčím se přece proto, abych byla přitažlivá. Co pořád má? Několikrát jsem se kvůli tomu děsně urazila. Vůbec tomu nerozumí, uklidnila jsem samu sebe, a patlala na sebe paštiku dál. 

Pravda, postupně jsem ubírala na množství, protože kritika neustávala. Vždycky si všiml. Nejvíc jsem se mu líbila po ránu, kdy jsem sama sobě připadala jako „nedokončená“. Dneska se směju sama sobě. Nedokončená. Dokud na sebe nenanesu dokonalou „omítku“, nejsem to já. Tak jsem sama sebe vnímala. 

Postupně jsem slupovala jednotlivé vrstvy, až jsem zůstala jen u líčení očí. Tak mi to vyhovuje. Nejsem toho názoru, že nenalíčená žena = autentická žena. Autentická žena může být stejně tak ta, která miluje zdravíčka, řasenku, make-up nebo rtěnku. Trend přirozenosti je fajn a jsem čím dál víc jeho zastáncem. Ale taky jsem zastáncem toho, že soudit odlišný přístup či názor je vlastně dost hloupé a krátkozraké. 

A tím se dostávám k pleti. Bohužel nejsem mistr zkratek. 

Rok 2020 byl v mnoha směrech jiný. Covidu se obloukem vyhnu. Za chvíli na nás vyskočí i z konzervy, podobně jako svého času Jiřina Bohdalová, a já ráda nechám tohle téma jiným, erudovanějším.

Chci mluvit o tom, jak jsem v roce 2020 objevila svůj zázrak. Způsob, jakým můžu kvalitně vyživit svoji pleť. Nakrmit ji tak, aby zářila. 

„Vypadáš taková… šťavnatější,“ všiml si několikrát Martin. Skoro každé ráno mi říká, jak jsem krásná. I když jsem „nedokončená“. 🙂

A díky čemu (a komu) vděčím za tolik komplimentů? 

Dvěma skvělým značkám, na které nedám dopustit. Mám za sebou měsíce testování, takže si troufnu říct, že můžu s čistým svědomím poreferovat o účincích na moji pleť.

První značkou, kterou chci vychválit do nebes, je Inlight. A hned vás nasměruju na stránky biorganica.cz, kde tuhle značku seženete a kde jsem se setkala s tím nejvíc prozákaznickým přístupem, který jsem zažila. Hned první objednávka dopadla tak, že ke mně doputoval jiný krém, než který jsem si objednala. Přístup ze strany holek z Biorganica.cz byl ale natolik sympatický, že už jinde neobjednávám. Tohle umím moc ocenit a nezapomínám. Stala jsem se věrnou zákaznicí. 

Za mě jsou úžasné všechny výrobky, ale mojí pleti nejvíc vyhovují Inlight Bio hloubkově hydratační balzám, Inlight Bio intenzivní balzám na vrásky, Inlight Bio super-food maska a Inlight Bio denní olej na obličej. Je to to nejlepší, co jsem kdy svojí pleti dopřála, a ani po mnoha měsících a několika vypotřebovaných kelímcích a lahvičkách mě nadšení neopouští. Díky za tenhle objev.

Inlightu zdárně sekunduje druhá značka, která je navíc česká, a o to víc ji mám ráda. Za značkou MAAT (https://www.aromaaterapie.cz/) stojí Petra Švábíková, která si jejím založením splnila sen. Dělá, co ji baví, a dělá to s láskou, kterou vkládá do každého produktu. Vyzkoušela jsem mnoho z nich a každý má něco do sebe. Miluju třeba toaletní vodu – Rosu Romantique, ze které mě nikdy nebolí hlava, tak jako tomu bylo u syntetických parfémů. Cítím vůni růží, opravdových růží, a v hřejivém vanilkovo-květinovém kabátku je mi moc příjemně. Vyzkoušela jsem taky Měsíčkový krém – zinek, který je výborný na drobné ranky, odřeniny, popáleniny a vyrážky. Užívám si aromatické koupele s oleji Tajemná a Vyrovnaná. Nevím, jestli jsem o něco vyrovnanější, to bych si asi tvrdit netroufla, ale mám po nich hebkou kůži jako miminko.

Miluju taky čistící jílovou masku a pleťovou vodu s vůní růže. No je toho moc. Moje peněženka pláče, ale moje pleť a tělo kvete, voní a raduje se.

Nikdy mě očistné pleťové rituály nebavily. Teď je miluju. Každý večer si užívám těch pár minut s čerstvými, voňavými bylinkami, které kůži nijak nedráždí, nevysušují ani nepoškozují. 

Pleť je opravdu pružná a vláčná. Po ránu mívám růžové tváře, které byly dříve jen zbožným přáním. Šedozelený odstín jsem maskovala „šťavnatým“ make-upem, který navozoval dojem zdravé pleti. 

Tedy v mé hlavě. Dokud nepřišel impuls od Martina a jeho opakované ujišťování o mé přirozené kráse, díky kterému jsem v zrcadle postupně začala vidět, to co on. S mírnými výhradami. Ty budou přítomny vždy. 🙂

Zdroj obrázků:
biorganica.cz
aromaaterapie.cz