Dobrý Will Hunting

Pokaždé, když tenhle film běží v televizi, dívám se. Nikdy nepřepnu. Když jsem ho viděla poprvé, bylo mi asi dvacet. Nedokázala jsem ho docenit. S každým dalším zhlédnutím mi padá brada víc a víc. Bezmezně obdivuju Matta i Bena, že ve svém věku dokázali vymyslet a nechat ožít něco tak výjimečného. Žádná klišé, sladké řeči, klouzání po povrchu… Nejsilnější z celého filmu je pro mě scéna v parku a okamžik loučení mezi Damonem a Williamsem.

Život Davida Galea

Profesor David Gale je velmi hlasitým kritikem trestu smrti. Sám je ale podivnou a tak trochu neuvěřitelnou souhrou okolností odsouzen. Tři dny před termínem popravy se rozhodne zveřejnit svůj příběh prostřednictvím rozhovoru s ambiciózní reportérkou Bitsey Bloom. Stojí za to si ho poslechnout.

Útěk do divočiny

Nevšední životní cesta jednoho obyčejného „Supetrampa“. Miluju tu cestu, odhodlání, nasazení, zápal pro věc, čistotu duše, prozření…

Stěstí je opravdové jen tehdy, když ho máš s kým sdílet.

Zlo mezi námi

U tohohle filmu je obrovskou výhrou výběr hlavního představitele, kterému jsem věřila naprosto všechno. Strašně jsem mu přála, aby nad všemi vyhrál. Především díky Andreasovi působí film uvěřitelně, zlo je tu opravdu hrůzné, odpudivé a dotýká se vás natvrdo. Závěrečná scéna s odporným otcem? Síla. Málokdy se povede, aby se atmosféra přenesla na diváka tak přímočaře. Tady každou ránu prociťujete a zatínáte pěst společně s Erikem.

Výchozí bod

Věda a spiritualita. Spolupráce a přátelství versus láska. Čistá a poháněná alchymií, kterou nejde vyrobit na povel. Nejkrásnější oči, jaké jsem kdy viděla a taky husí kůže v jedné z posledních scén. Mám ji spolehlivě vždycky, i když se dívám po stopadesátépáté…

Co žere Gilberta Grapea

Film, který bude vždycky jedním z mých nejoblíbenějších. 1. Gilbert, se kterým jsem soucítila po celou dobu, protože byl dobrým člověkem, byť o sobě tak moc pochyboval. Pro mě osobně je tohle nejlepší film Johnnyho Deppa. 2. Leonardo DiCaprio jako Arnie, což nejde popsat, to se musí vidět. 3. Mám ráda filmy Lasse Hallströma a k tomuhle se vracím nejčastěji.