K asociální Eleanor jsem si poměrně rychle vytvořila blízký vztah. Byť mi některé pasáže přišly trochu zvláštní a více či méně naivní, podařilo se autorce zprostředkovat veškeré emoce tak lidsky a uvěřitelně, že si mě vcelku rychle omotala kolem prstu. Knížku jsem zhltla během jednoho odpoledne. Doznívat ve mně bude však mnohem déle.

Když v dětství nedostaneme dostatek lásky a přijetí, vyvažujeme a narovnáváme tohle pokroucení vlastního já někdy po celý život… 

Jak by asi můj osud vypadal, kdybych byla od okamžiku početí bezpodmínečně milována? Tuhle otázku si možná Eleanor s láhví vodky v ruce položila nesčetněkrát.