Vyhnilá ze středu svého bytí
ze džbánu piju svůj absurd drink otupěle
jen v noci svlíkám kabát šedožití
k ránu se z hlubin snů vracívám do postele
A do života...

Sedím dnes proti  (apatie)
zrcadlem vzkazuje -  už nejsem k mání
obě dvě stejnokroj z utopie
sny, vize, iluze - nadměrná přání

Synchronně
Bezbarvě
Ohromeně
putují slaní poslíčci po tváři

Zvětrale
Liknavě
Rozhořčeně
umírá ona, silná, ta ve Snáři
života 
a slabší z nás dvou rozdílných
marná, co bloudí prázdnem všedních dní
přemítá
Hra skončila 
(?)